Aktualizace: Evropská komise v únoru 2025 stáhla návrh nařízení ePrivacy. Stažení je uvedeno v příloze IV pracovního programu Komise na rok 2025 s odůvodněním, že dohoda není v dohledu. Pro cookies tedy dál platí ePrivacy směrnice z roku 2002, v Česku provedená § 89 zákona č. 127/2005 Sb., a pro osobní údaje získané přes cookies GDPR. Článek jsme ponechali jako záznam toho, co návrh měl změnit, protože jeho hlavní myšlenky (souhlas nastavený v prohlížeči, výjimka pro vlastní analytiku, pravidla pro cookie walls) se dál vracejí ve stanoviscích regulátorů a v soudních rozhodnutích.

Co je ePrivacy a jaký je jeho vztah ke GDPR?

Abychom pochopili, o co v návrhu šlo, musíme nejdřív pochopit vztah mezi dvěma klíčovými předpisy EU v oblasti soukromí.

GDPR (General Data Protection Regulation) je obecné nařízení, které reguluje veškeré zpracování osobních údajů, od HR systémů přes CRM až po webovou analytiku. GDPR je „lex generalis", obecný zákon. Jeho základy shrnuje náš GDPR průvodce.

ePrivacy je „lex specialis", speciální předpis, který se zaměřuje konkrétně na elektronickou komunikaci. Tam, kde se GDPR a ePrivacy překrývají, má ePrivacy přednost. V praxi to znamená, že pro cookies, e-mailový marketing a sledování online chování platí pravidla ePrivacy, zatímco GDPR řeší, co se s osobními údaji děje dál.

Platí ePrivacy směrnice z roku 2002 (novelizovaná v roce 2009), kterou každý členský stát EU provedl ve svém národním právu po svém. V České republice je transponována především zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (§ 89) a zákonem č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti. Podrobněji ji popisujeme na stránce ePrivacy směrnice.

Proč Komise navrhla nové nařízení?

Směrnice vznikla v době, kdy internet vypadal úplně jinak. V roce 2002 neexistovaly chytré telefony, sociální sítě ani programatická reklama. Návrh měl odstranit čtyři slabiny směrnice:

  • Nejednotná implementace: Každý stát EU si směrnici přizpůsobil jinak. Ve Francii jsou pravidla pro cookies přísnější než v Rumunsku, což vytváří právní nejistotu pro firmy působící ve více zemích.
  • Zastaralá terminologie: Směrnice hovoří o „cookies", ale výslovně nezmiňuje moderní technologie jako local storage, fingerprinting, web beacons nebo pixel tracking.
  • Slabé vymáhání: Na rozdíl od GDPR nemá ePrivacy směrnice jednotný systém pokut. Sankce se liší stát od státu a jsou často nedostatečné.
  • Nezahrnuje OTT služby: WhatsApp, Messenger, Signal a další „over-the-top" komunikační služby původní směrnice nepokrývala, přestože nahradily tradiční SMS a telefonáty.

Historie vyjednávání: proč nikdy nedošlo k dohodě

Evropská komise předložila návrh nařízení ePrivacy v lednu 2017 s cílem, aby platilo společně s GDPR od května 2018. Nestalo se to a po osmi letech Komise návrh stáhla. Co se stalo?

2017: Komise publikuje návrh. Europarlament relativně rychle přijímá svou pozici s přísnějšími pravidly.

2018–2019: Rada EU (členské státy) se nemůže shodnout. Hlavní spory se vedou o rozsah souhlasu s cookies, výjimky pro oprávněný zájem a pravidla pro „cookie walls".

2020–2021: Portugalské a slovinské předsednictví předkládají kompromisní návrhy. Rada přijímá vyjednávací mandát v únoru 2021. Reklamní průmysl lobbuje za zmírnění pravidel, vydavatelé médií varují před ohrožením financování žurnalistiky.

2022–2024: Trialogy mezi Radou, Parlamentem a Komisí nepřinášejí dohodu. Část členských států zpochybňuje potřebu nového nařízení s argumentem, že GDPR stačí. Mezitím EU přijímá DMA, DSA a další digitální předpisy, se kterými by se nařízení muselo sladit.

Únor 2025: Komise v pracovním programu na rok 2025 (příloha IV) oznamuje stažení návrhu. Důvod: dohoda není v dohledu a návrh je vzhledem k novější legislativě zastaralý.

Co měl návrh změnit pro cookies?

Návrh Komise a kompromisní texty Rady přinášely několik zásadních změn, které by se dotkly každého provozovatele webu.

Nastavení preferencí v prohlížeči

Jedna z nejdiskutovanějších novinek. Návrh počítal s tím, že uživatel vyjádří své preference ohledně cookies přímo v nastavení prohlížeče a prohlížeč je automaticky sdělí každému webu. V praxi by to mohlo znamenat konec cookie lišt, jak je známe. Uživatel by preference nastavil jednou a weby by je respektovaly.

Technicky se tomuto konceptu říká ADPC (Advanced Data Protection Control) a organizace noyb vyvinula prototyp. Otázkou zůstávalo, zda by prohlížeče takový mechanismus skutečně nasadily; výrobce prohlížeče, který žije z reklamy, má zjevný střet zájmů.

Rozšíření definice „cookies"

Návrh nemluvil jen o cookies, ale o jakémkoliv „ukládání informací nebo přístupu k informacím v koncovém zařízení". To by zahrnovalo:

  • Klasické HTTP cookies
  • Local storage a session storage
  • IndexedDB
  • Fingerprinting (kombinace parametrů prohlížeče)
  • Pixel tracking a web beacons
  • ETags a další caching mechanismy zneužívané ke sledování

Tady se nakonec mnoho nezměnilo: podobnou formulaci má už čl. 5 odst. 3 současné směrnice a dozorové úřady ji na local storage, pixely i fingerprinting uplatňují dnes.

Cookie walls: podmíněný přístup k obsahu

Jedním z nejspornějších bodů byla otázka „cookie walls", tedy praxe, kdy web odmítne zobrazit obsah, pokud uživatel nesouhlasí s cookies. Různé verze návrhu k ní přistupovaly odlišně.

Kompromisní text Rady počítal s tím, že cookie walls budou přípustné za určitých podmínek: web by musel nabídnout alternativní přístup (například placené předplatné bez cookies) a nesmělo by jít o web s dominantním postavením na trhu.

To by bylo důležité zejména pro zpravodajské servery, které model „pay or consent" zvažují nebo zkoušejí. Bez nařízení o něm dnes rozhodují dozorové úřady a soudy případ od případu.

Výjimky pro analytické cookies

Návrh počítal s možnou výjimkou ze souhlasu pro analytické cookies, pokud by splňovaly určité podmínky:

  • Jedná se o first-party analytiku (ne cookies třetích stran)
  • Data se nepředávají třetím stranám
  • Slouží pouze k měření návštěvnosti a výkonu webu
  • Mají omezenou dobu platnosti

Pokud by tato výjimka prošla, nástroje jako Matomo v self-hosted režimu by mohly fungovat bez cookie lišty. Google Analytics by výjimku patrně nesplnil, protože data sdílí s Googlem. Dnes výjimka neexistuje a analytické cookies souhlas vyžadují; alternativy rozebíráme v článku analytika bez cookies.

Přímé pokuty jako u GDPR

Návrh zaváděl systém pokut srovnatelný s GDPR: až 10 milionů EUR nebo 2 % obratu za méně závažná porušení, až 20 milionů EUR nebo 4 % obratu za závažná. Na rozdíl od směrnice, kde se pokuty liší stát od státu, by nařízení zavedlo jednotný rámec v celé EU. V Česku tak dál platí sankce podle zákona o elektronických komunikacích a za zpracování osobních údajů z cookies pokuty podle GDPR.

Dopad na elektronickou komunikaci

Návrh se netýkal jen cookies. Přinášel změny i v oblasti elektronické komunikace.

OTT služby pod regulací

WhatsApp, Messenger, Telegram, Signal a další „over-the-top" komunikační služby by nově podléhaly stejným pravidlům jako tradiční telekomunikační operátoři, včetně důvěrnosti komunikace, pravidel pro metadata a ochrany před spamem.

Metadata

Návrh zpřísňoval pravidla pro zpracování metadat, tedy informací o tom, kdo, kdy, odkud a jak dlouho komunikoval. Metadata mohou být stejně citlivá jako obsah komunikace: z metadat lze zjistit, že někdo pravidelně volá na linku krizové pomoci, aniž byste znali obsah hovoru.

Nevyžádaný marketing

Návrh by sjednotil pravidla pro nevyžádaná obchodní sdělení v celé EU včetně přísnějších podmínek pro „soft opt-in" (marketingové e-maily stávajícím zákazníkům). V ČR tuto oblast dál upravuje zákon č. 480/2004 Sb.

Co by to znamenalo pro český trh

Pro české firmy a weby by nařízení znamenalo několik konkrétních změn.

E-shopy: Remarketing přes Google Ads a Meta by vyžadoval jednoznačný souhlas i za nových pravidel, technické požadavky na jeho získání by se ale mohly zpřísnit.

Média a vydavatelé: Model „pay or consent" by mohl získat jasnější právní rámec.

Telekomunikační operátoři: Přísnější pravidla pro zpracování metadat a komunikačních dat.

Marketingové agentury: Jednotná pravidla pro e-mailový marketing v celé EU.

Nic z toho se nestalo. Dozor nad cookies v Česku dál vykonává ÚOOÚ podle zákona o elektronických komunikacích a GDPR.

Co platí teď

  • ePrivacy směrnice 2002/58/ES, čl. 5 odst. 3: uložení nebo čtení informací v zařízení uživatele vyžaduje souhlas, s výjimkou toho, co je nezbytné pro službu, kterou uživatel sám žádá. V Česku § 89 odst. 3 zákona č. 127/2005 Sb., v režimu opt-in od ledna 2022.
  • GDPR pro osobní údaje získané přes cookies. Souhlas musí splňovat čl. 4 odst. 11 a čl. 7; výklad dává EDPB v pokynech 05/2020.
  • Rozsudek SDEU Planet49 (C-673/17): předem zaškrtnuté políčko není souhlas, a to bez ohledu na to, zda jde o osobní údaje.
  • Digital Markets Act pro gatekeepery, na který Google navázal požadavek na Consent Mode v2.

Co to znamená pro váš web

  1. Dodržujte současná pravidla. Nic se neuvolnilo: souhlas před nepovinnými cookies, odmítnutí stejně snadné jako přijetí, zásady cookies. Postup krok za krokem máme v checklistu cookies compliance.
  2. Auditujte cookies a trackery včetně local storage a pixelů; směrnice se vztahuje na všechny. Automatický scanner najde známé cookies a služby na úvodní stránce, zbytek zkontrolujete v prohlížeči.
  3. Zvažte privacy-first analytiku. Výjimka pro vlastní analytiku nepřišla, cookieless nástroje ale souhlas nepotřebují, pokud nic neukládají do zařízení.
  4. Sledujte EDPB a ÚOOÚ. Regulace cookies se teď posouvá přes stanoviska a rozhodnutí, ne přes nový zákon.

Lišta Consentia se drží pravidel, která platí dnes: Přijmout a Odmítnout jsou stejně výrazné, volitelné kategorie jsou ve výchozím stavu vypnuté a souhlas jde kdykoli odvolat. Lišta se načítá z našich serverů, takže když ji upravíme, dostane novou verzi každý web bez nové instalace.

Zdroje